Historie v datech
1150
zavraždění přimdeckého kastelána Bernarda - pravděpodobného zakladatele vsi
mezi 1158 a 1173
listina s první zmínkou o vsi (... Milk et filius e/i/us Pribizlaw de villa Bernhardi...)
1356
Zmiňován Bozděch a jeho syn Bušek (...Bozdiechonis et Busconis... ...de Bernharticz).
Tuto zmínku lze považovat za první doklad o existenci sídla.
1379
Připomínán Ješek.
1395
Vlastníkem je Jan z Bernartic (vystupuje jako svědek při provolání majetku po Sudivoji "de Lhota minor").
1400
Jan se podílí na fundaci oltáře sv. Doroty v munětínckém kostele.
1410
Jan vystupuje jako svědek na dlužním úpisu Kuníka z Křenov ve prospěch opata kláštera v Teplé.
1412
smrt Jana z Bernartic
27.1.1413
proklamace majetku po Janovi (ve Stříbře)
V soupisu majetku je prvně zmíněna tvrz doslovně (...in Pernarticzich municione...).
Majetek pravděpodobně získali Beneda z Volfštejna a Martin z Ostromeče, kteří měli u Jana pohledávky.
1431
zmiňován Johanis de Ostromecz residentis in Pernartycz - zřejmě syn Martinův
1459
připomínán Purkart z Hořešovic seděním na Bernarticích
1502
Jindřich Purkart z Hořešovic
1518
Jindřich starší Purkart z Hořešovic a na Bernarticích (totožný s předchozím?) dostává "list mocný" na svůj majetek od Ludvíka Jagelonského.
1543
Bratři Kryštof a Volf Purkrtové z Hořešovic si nechávají do zemských desek obnovených po požáru roku 1541 zapsat svůj majetek: Bernartice, Borek, Dehetná, Pavlíkov a Dubec.
1544
Martin Purkart z Hořešovic odkazuje svůj majetek svému strýci Jindřichovi mladšímu z Hořešovic a jeho mužským potomkům s dodatkem, že pokud Jindřich zemře bez mužských potomků, zdědí Bernartice Martinova dcera Anna.
1552
panna Anna Purkhartowna z Horzessowicz a na Pernarticzych dává ve známost, že po své smrti daruje tvrz Bernartice a další majetek Janu Merklínskému z Merklína a na Souměři
1552
narození Purkarta Merklínského z Merklína, syna Jana Merklínského
1554
Učiněna závěť podle níž Bernartice skutečně získává Jan Merklínský. Jedná se o syna Anny z Hořešovic - příbuzné Anny Purkartovny a provdané za Petra Merklínského z Merklína.
Annini příbuzní s odkazem zřejmě nesouhlasili, ale roku 1556 bylo Janovo vlastnictví potvrzeno.
1583
Jan Merklínský dostává mocný list.
mezi lety 1584 a 1590
Jan Merklínský umírá.
1596
Poprvé je zmiňován Janův syn Purkart Merklínský z Merklína.
1598
Purkart přiznává, že dluží své manželce Kateřině Merklínské rozené Černínové z Chudenic celkem 1250 kop českých grošů jejího věna, které jí bude vyplaceno po Purkartově smrti.
1603
Purkart je připomínán v daňovém soupisu (Bernartice zde mají 30 osedlých).
1615
Purkart je připomínán v daňovém soupisu (Bernartice zde mají 40 osedlých).
1618 - 1620
Purkart se spolu se svými příbuznými Janem a Adamem účastní Českého stavovského povstání.
1622
Purkart žádá o povolení prodat svůj majetek nebo jeho část.
1626
Purkart umírá.
Bernartice, 20.-30. léta 17. století, pohled od jihozápadu
1627
Vdova Kateřina Merklínská prohlašuje, že nemůže na zaplacení dluhů po svém manželovi prodat statek Bernartice, protože má celkem sedm nedospělých dětí a její dospělý syn slouží nyní u vojska, takže se Bernartic společně s vyřízením všech záležitostí nemohl ujmout.
Dále uvádí, že má na statku pojištěné věno a mimoto je statek celý splundrovaný, takže by za něj téměř nic nedostala. Kdyby však bylo nevyhnutelně třeba, přistoupí na prodej tomu, kdo dá nejvíce.
1629
Sepsán obsáhlý seznam všech věřitelů Purkarta s výší pohledávek a úroků.
1631
Jetřich Malovec z Malovic na Mšeném a Kundraticích píše, že se on a Drago Draghi stávají prvními nápadníky na "...twrz Pernaticze, s dworem poplužním s poplužim, s dworykmetczymi, s lydmi osedlymi i neosedlymi...".
1631
Kateřina Merklínská žádá o zapsání vsi Borek, kterou jí roku 1616 prodal manžel, do zemských desek, což bylo ještě téhož roku skutečně učiněno. (Jedná se pravděpodobně o jediný majetek, který jí nakonec zůstal.)
1638
Ze zápisu z tohoto roku vyplývá, že dříve jmenovaní Jetřich Malovec a Drago Draghi po nějakou dobu statek užívali.
Téhož roku je však statek Bernartice úředně prodán Divišovi Kocovi z Dobrše na Bystřici. V soupisu majetku se tvrz uvádí jaku pustá. Diviš dále koupil pivovar, sladovnu, spilku a poplužní dvůr (součást tvrze) a vsi Dehetné s pustým poplužním dvorem a Skařez.
1650
Všechen majetek zděděný po Divišovi si mezi sebe dělí jeho synové Karek Heřman, Jan Václav, Rudolf, Jaroslav, Maxmilián a Diviš. Bernartice jsou přisouzeny Maxmiliánovi, který pravděpodobně ihned vyměnil svůj dědický podíl s Jaroslavem.
19.9.1650
Jaroslav prodává Bernartice Parisovi, sv. pánovi von Spandkau.
1675
Paris zapisuje do zemských desek svoji poslední vůli, v níž odkazuje majetek dceři Anně Alžbětě, provdané hraběnce Lažanské, a po dosažení plnoletosti také jejím dětem.
23.10.1697
Anna žádá, aby mohl být posvěcen zvon pro její panství Bernartice k nevyhnutelné potřebě proti zlým povětřím (zřejmě reakce na morovou ránu - věřilo se, že je přenášena vlivem větru).
1700
Po panství Anny Alžběty se potulují bratři Scharzokové podezřelí z moha loupeží.
1715
Annini synové Václav a Adam se dělí o majetek zděděný po matce. Bernartice získává Adam.
Za Anny byla pustá (1638) tvrz pravděpodobně obovena, přestavěna a používána jako zámeček.
1719
Adam prodává Bernartice Františkkovi Václavovi ze Sintzendorfu na Plané.
1723
František Václav prodává Bernartice Václavovi Alexiovi Hildebrandtovi z Ottenhausenu. Ze zápisu z prodeje vyplývá, že zámek jako panské sídlo již neslouží a že daleko důležitější roli hraje dvůr s pivovarem a příslušenstvím.
1732
Jan Josef z rodu Hildebrandtů z Ottenhauenu prodává Bernartice Dominikovi Markvartovi z Löwenstein-Wartheimu.
Rok 1732 lze považovat za definitivní konec dějin tvrze a pozdějšího zámečku jako samostatného panského sídla. Již za Hildenbrandtů slouží pravděpodobně pouze jako obydlí správce statku a dalších úředníků. Za Löwensteinů již prokazatelně.
1736
Dominik Markvart odkazuje Bernartice synu Karlovi.
1769
Karel Löwenstein zřizuje na svých panstvích Bezdružice, Švanberk, Gutštejn, Bor a Bernartice s přivtělenými rytířskými statky Staré Sedliště, Racovy a Vítkovice fideikomis s principem primogenitury.
1783
Uznány nároky Karlova syna Konstantina coby dědice; Karel je nazýván vládnoucím knížetem a jeho syn princem.
Mildenebergerův plánek z r. 1786
25.6.1786
Zamítnuta žádost úředníka bernartického panství Mildenbergera o úpravu některých místností, kde by si chtěl zřídit byt, protože současný je zcela nevyhovující.
29.9.1786
Po dalším Mildenbergerově obsáhlém dopise s důsledným vylýčením špatného stavu celé budovy je vše schváleno a dalším listem stanoveny náklady na 150 zlatých.
7.12.1786
Mildenberger podává zprávu s vyčíslením nákladů a popisem prací (viz příloha k textu z Ročenky KAS, 1986).
28.2.1787
Výše uvedené je definitivně schváleno.
1801
Všechna panství rodu i s Bernarticemi přecházejí z Karla na Kníže Konstantina.
1821
Nastupuje další Karel z rodu Löwensteinů.
19.4.1853
Majitelem se stává Karel Jindřich z rodu Löwenstein-Wertheim.
Tento rod vlastní Bernartice až do roku 1945.
1948
V rámci poválečného osidlování pohraničí přechází statek s tvrzí do rukou rodičů současné majitelky.
22.4.1991
Prohlášeno kulturní památkou Ministerstvem kultury.
Zdroj: Z.Procházka, J.Úlovec, Ročenka KAS, 1986, str. 45-64